Tomáš Pomikálek: V přestupu Vyorala mám trochu prsty

* Jaká byla z vašeho pohledu sezóna?

Byla dlouhá a náročná. Jiné sezóny byly náročné fyzicky, letos k tomu fyzičnu přibyla navíc ještě psychická náročnost. Naše výkony byly nahoru, dolů, k tomu přišly odchody a příchody hráčů. Nebylo to vůbec jednoduché, ale nakonec jsme se dostali do play-off, což byl náš hlavní cíl.

* Tento ročník jste začali sérií sedmi venkovních zápasů v řadě.

Ano, a bilance 3-4 byla vcelku příjemná. Jasně, byl tam zápas na Slavii, kde jsme měli vyhrát, ale jinak to šlo. Paradoxní je, že právě prohra se Slavií ve druhém kole soutěže nám pak na konci sezóny málem chyběla. Po této prohře se ale začalo extrémně trénovat a běhali jsme jako šílení. Jenže ono to nakonec přineslo své ovoce, protože jsme pak nějaké zápasy vyhráli.

* Následovala osm domácích utkání v jednom sledu.

Tady se nám naopak dařilo velmi a vyhráli jsme sedmkrát, když jsme podlehli jen Nymburku. A před Vánocemi jsme se dostali v tabulce na pozici, o které jsme ani nedoufali. Takže ze sešupu dolů jsme se najednou vystřelil nahoru. Jenže po Novém roce přišla skupina A1 a naše výkony se na té klouzačce rozjely zase dolů. Celá "ájednička" byla velmi psychicky náročná, protože k nepovedeným výkonům se přidaly ještě neshody v kabině, kdy si tým prostě nesedl lidsky. Jízda dolů byla bohužel dlouhá, naštěstí na konci nadstavbové skupiny přišlo od vedení klubu razantní řešení, když tým opustila Dashawn Davis a Ahman Rand.

* Co jste tomu kroku říkal?

Nikdo z týmu nevěděl, jestli je to dobré nebo špatné řešení. Neměli zůstat do konce sezóny? Nebo alespoň do konce skupiny A1? Jenže rychle se ukázalo, že to bylo dobré řešení. Místo těchto dvou totiž přišli Al-Amir Dawes a Oleksandr Belikov, kteří skvěle zapadli do týmu. Cítil jsem, že jejich příchod byl čerstvým vzduchem a atmosféra v kabině se vyčistila.

* To jste poznal hned?

Já vím že to bude znít jako blbost, ale věděl. Stačilo mi se podívat na jejich výraz tváří, vnímat jejich reakce, jejich snahu se seznámit s každým po příchodu do kabiny a jejich podávání rukou. Na první dojem se prý nemá dávat, ale já opravdu cítil, že do týmu zapadnou. A měl jsem pravdu. Letos jsme měli v kabině pro vyčištění hlavy skládání puzzle, kdy jsme skládali tisícové, dvoutisícové i třítisícové puzzle. A jen Al-Amir nebo Saša vstoupili do kabiny, hned se zajímali a chtěli skládat s námi. A to mi potvrdilo, že chtějí patřit do týmu.

* A to jste z Davise necítil?

Bohužel ne. Od začátku sezóny jsme řešili jak ho propojit s týmem. Já, spolu se staršími kluky v týmu, jsme pořád vymýšleli, jak slepit všechny hráče dohromady. Česká část kabiny byla v pořádku, ale Dashawna Davise, pak i Poshe Alexandra a nakonec i Ahmada Randa se nám nedařilo zapojit tak, aby chtěli s námi trávit čas i mimo hřiště.

* Pro vás jako kapitána to tedy bylo asi hodně náročné, že?

Strašně. A to nejen psychicky, ale i fyzicky. Neustále jsem přemýšlel, co udělat, co změnit. Musel jsem přemýšlet i během zápasu, zda si mohu dovolit na někoho zařvat nebo jestli ho mám hladit a požádat ho, aby udělal něco pro tým. Víte, jsme chlapi a musíme něco vydržet. Takže když někdo neunese, že na něj o přestávce zakřičím, je to těžké. Ano, na každého platí něco jiného, na někoho bič, na někoho med, ale bohužel u Dashawna jsem nenašel, co by zafungovalo. On měl prostě svoji hlavu.

* V jednom pozápasovém komentáři v nadstavbové skupině jste dokonce řekl, že vás basketbal nebaví.

Mě basketbal baví. A hrozně moc. Hrál bych ho pořád. Baví mě i být kapitán a starat se o tým nejen na hřišti, ale i mimo něj. Ale mě nebavil náš projev. A tady chci zdůraznit, že nechci, aby to vypadalo, že za všechno mohl Dashawn, protože to byl skvělý basketbalista, který nám několikrát pomohl k vítězství. Na svoje mládí měl zkušenosti a nebál se vzít zodpovědnost na sebe. Jenže ostatní okolo něj trpěli. On chtěl ta správná čísla ve statistikách u svého jména, a když měl pocit, že mu to někdo kazí, přizpůsobil se podle toho. Bohužel, po svém. Proto jsme chtěli, aby byl více součástí týmu, abychom se lépe poznali, ale nepřišli jsme na to, jak toho docílit.

* Po změnách v kádru přišlo zlepšení, Děčín proklouzl do čtvrtfinále play-off, kde vyzval Brno. A opět to byla sedmizápasová bitva, opět se smutným koncem. Proč?

Brno má velmi kvalitní tým. Vždyť v semifinále potrápilo Pardubice, v první utkání o bronz porazilo doma Opavu. Na začátku naší série mi ale přišlo, že z nás bylo Brno trošičku nervózní, protože v průběhu sezóny jsme to s ním měli 3:1 na zápasy. Brno možná dokonce na nás v play-off nechtělo narazit. Každopádně první zápas mělo pod kontrolou a vyhrálo. Ve druhém se to ale otočilo, protože my jsme hráli u nich, šli jsme do čtvrtfinále ze šesté pozice a neměli jsme co ztratit. Takže nám to začalo padat, hodně nám bodově pomohl Dawes a domácí si najednou uvědomili, že to asi nebude jednoduché. Pak přišla dvě utkání v Děčíně, které jsme zvládli, a já po nich opravdu věřil, že to zavřeme, že na to máme. Jenže následoval pátý duel, ve kterém jsme byli opravdu hodně nervózní a znovu se potvrdilo, že udělat ten poslední krok je velmi těžké. Brno nehrálo nic moc, ale my hráli hodně divně. Míče nám padaly z rukou, nedokázali jsme se trefit a proměnit pozice, které normálně všichni dáváme. Brno tedy vyhrálo a ožilo. V šestém zápase jsme sice začali skvěle, dařilo se nám hned od první minuty, ale bylo to moc brzy. Vedli jsme o dvacet bodů, ovšem Brno, které hrálo proti konci sezóny, najednou začalo trefovat a stahovalo manko až se dostalo pod dvojciferný rozdíl. A tady začala úřadovat nervozita na naší straně, protože sedmý zápas v Brně jsme nechtěli hrát. Ale stalo se a Brno nakonec postoupilo do semifinále.

* Sezóna tedy pro vás tedy skončila a klub už začal zveřejňovat změny v kádru. Jednou z nich je odchod rozehrávače Tadeáše Slowiaka. Co tomu říkáte?

Tadeáš skvěle zapadl do naší šatny jak lidsky, tak herně, takže jeho krok mě trochu překvapil. Chápu, že třeba z hráčské stránky už potřeboval nový impulz, ale odcházet po sezóně, ve které jsem dlouho nehrál pro zranění a nejsem tak kvalitně připraven, je zajímavý krok. Ano, Tadeáš je ctižádostivý a jistě během léta dokáže tréninkový výpadek ze sezóny dohnat, ale začínat v novém klubu zase od nuly, když v Děčíně měl důvěru a jisté minuty na palubovce... Když odcházel, popřál jsem mu mnoho štěstí, protože ho znám téměř od narození. Když jsem ještě hrál za liberecké Kondory, běhal po palubovce jako dvouletý klučina, takže mu přeji, ať se mu daří a budu ho sledovat.

* Klub oznámil, že chce dávat šanci mladým hráčům, takže z kádru zmizel i zkušený rozehrávač Lukáš Feštr.

Jeho zkušenosti budou chybět určitě. Ale klub chce postupně omladit tým, protože máme mladé a talentované kluky, mistry z U17 a U19, a věřím, že jsou mezi nimi tací, kteří na NBL mají. Tahle část přerodu týmu je vždy velmi náročná. Fanoušci musí pochopit, že mladí hráči dosud většinou hráli proti svým vrstevníkům, ale najednou nastoupí do soutěže, kde potkají borce, kteří ji hrají již patnáct let, mají obrovské zkušenosti, mají jinou sílu, energii i rychlost. A oni se jim musejí dorovnat, což je velmi těžké. Skok do dospělého basketbalu je opravdu veliký. Na druhou stranu, třeba Mára Houška ukázal, že to jde a měl skvělé momenty. A to, že udělal chyby? Ty dělá přece každý, navíc jeho chyb nebylo tolik. Zatím mu chybí kilogramy, což ale zase nahrazuje na svůj věk velikým přehledem na palubovce.

* Děčínští mladíci letos váleli v 1. lize mužů. Sledoval jste jejich výkony?

Je super, že Děčín má tuhle soutěž. Tam musí mladí hráči dostávat minuty, tam musí sbírat zkušenosti. Je to chlapská liga, má svoji kvalitu a pomáhá mladým hráčům se rozvíjet, když třeba v áčku nedostanou tolik šancí. A děčínští kluci ukázali, že basketbal umí, když se dostali až do semifinále.

* V minulých dnech oznámil klub asi největší přestupovou bombu léta, když se z ústecké Slunety vrací zpět do Děčína rozehrávač Tomáš Vyoral. Jak se na tuhle spolupráci těšíte?

Přiznám se, že do jisté míry mám v tomhle přestupu prsty. S Tomášem se známe dlouho, hrajeme proti sobě dlouho a byli jsme spolu neustále v lehkém kontaktu. A já mu pak jednou ze srandy napsal, že by bylo fajn si spolu ještě pinknout, než pověsím basketbal na hřebík. Takže impulz přišel ode mě a výsledek je, že budeme hrát spolu (smích). Jsem samozřejmě rád, protože v lize není mnoho českých rozehrávačů, kteří jsou schopni rozhodovat zápasy. A mezi tím málem jsou jména jako Jakub Šiřina a právě Tomáš Vyoral. Tihle dva se toho nebojí, umí dát klíčovou přihrávku, proměnit rozhodující střelu a mají ohromné zkušenosti. Tomáš měl v Ústí skvělou sezónu a byl to právě on spolu s Isaacem Davidsonem, kteří dotáhli Slunetu tam, kde skončila.

* Těšíte se na novou sezónu?

Já se těším vždy. Všechno bude nové, všechno bude pěkně od začátku. Samozřejmě, že jsem rád za současné volno, ale i teď, když jdeme do haly, se těším až si hodím míč na koš. Dělám basketbal už skoro třicet let, takže je to taková droga (smích).

* Co říkáte návratu Plzně do NBL?

Pamatuji si Plzeň v nejvyšší soutěži mužů. Trenérem byl tenkrát táta Lukáše Feštra a hrál za ni Láďa Pecka. Ale už je to opravdu hodně dlouho. Takže za návrat Plzně jsem rád, protože na západě Čech toho moc není. Jsem zvědav, jaký tým poskládají, jaké budou mít finanční možnosti.

* A jak byste okomentoval spojení Nymburku a Slavie Praha?

Je to rozhodně zajímavá událost. A chápu, že pro nymburský fanklub je to tvrdá rána, protože zanikne klub, který je podepsaný pod řadou titulů mistra. Ano, hráči se asi přesunou do Prahy a budou hrát dál, ale už to nebude ten Nymburk, ale ta Slavia.

* Můžete prozradit, jaký má tým nyní program?

Po vyřazení ze čtvrtfinále jsme měli čtrnáct dní volna, pak jsme se zase sešli a chodíme trénovat od pondělí do čtvrtka. Tréninky budou ještě příští týden. Chodíme do posilovny, máme doplňkové sporty a celkově je to už takové více odpočinkové. V příštím týdnu máme rozloučení s fanoušky, ve čtvrtek máme rozloučení s partnery a pak se už rozprchneme. Od poloviny července máme připravené individuální tréninkové plány a znovu se setkat bychom se měli tradičně druhý srpnový víkend.